Od října 2005  se pražské enneakluby dohodly na spojení obou částí. Pražská dvojka přestává samostatně existovat a její vedoucí se budou pravidelně střídat s ostatními lektory na pondělních přednáškách v knihkupectví u Džoudyho. Přesný program najdete zde

archiv fotografií ze setkání enneaklubu

  Setkání 23. května 2005
Po krátké prodlevě jsme se opět sešli v silnějším počtu v pondělí 23.5.2005. Přestože jsme spoustu lidí více než měsíc neviděli, byla na všech vidět chuť do práce. Setkání jsme začali krátkým námořnickým kursem, aneb povídáním Evičky, „Kterak strávit týden na  malém prostoru, který se navíc neustále pohybuje“. Blízkost lidí, někdy možná až příliš blízká, aniž bychom měli možnost prostor opustit, nám může mnohdy  připravit zajímavé příležitosti.
Následovala meditace na zklidnění, propojení center a zaměření pozornosti na společnou práci.
Tématem večera byl náš sebeobraz. Lízátko, které nabízíme světu a snažíme se jej přesvědčit, že erb na praporu, který neseme před sebou nás plně vystihuje. „Díkybohu“ nám to svět většinou nebaští.
Práci jsme začali po typových skupinách, případně centrech, kde si lidé hledali co vše se za sebeobrazem skrývá, co je vevnitř, jak vlastně vypadá, jestli je možno v něm najít společné prvky atd. Výsledkem této práce měla být jedna věta, jež je vnitřní náplní sebeobrazu.
Následovala živá ukázka, beze slov. Každý představil svůj sebeobraz a my ostatní jsme vnímali a cítili jak na nás působí. Poté každý kdo chtěl poskytnul předvádějícímu svou zpětnou vazbu, která byla mnohdy velmi zajímavá a obohacující pro obě strany.
Po celém kolečku jsme se vrátili k větám, jež si každý připravil před přehlídkou. Jak s nimi kdo naložil.
Byla to velmi zajímavá zkušenost. A tak udržujme svoji pozornost na tom jak se světu nabízíme, abychom získali to po čem „toužíme“.
Ahoj a těším se za dva týdny.

Laďa
  Lednová setkání klubu Pražská dvojka
Tak máme za sebou první dvě setkání v letošním roce. První 17.1 a druhé 31.1. Potěšující pro mě je, že se nám ustaluje počet stalých účastníků a začínají přicházet další. Obě setkání se již uskutečnila nad zemí, v místnosti vybavené pro tyto účely. Tímto oficiálně a písemně DĚKUJI Joudymu za jeho podporu a pochopení pro naše aktivity.
Nejdříve krátce k prvnímu setkání.  Jelikož to byl první klub v novém roce, pojali jsme jej strategicky. Po krátké meditaci a zklidnění jsme se zaměřili na naše osobní pochopení toho co nás potkalo v roce 2004 a kudy se budou ubírat naše osobní kroky v roce 2005. Pojmenovat si nahlas co jsem prožil, co jsem z toho pochopil a uviděl, a i třeba to co mi zůstalo skryto, nám dává příležitost pevněji to udržet ve vědomí a z tohoto místa s novou zkušeností vykročit dále.
Naše druhé setkání mám ještě v čerstvé paměti. Nejen proto, že přišli další noví lidé, ale především díky energii a prožitkům.  Prvním velkým okamžikem pro mě byla meditace vedená Evou, zaměřená na propojení všech tří center. Musím říct, že díky tomu jak jsem chystal muziku, otevíral dveře, lidi se courali, jsem byl docela mimo a říkal si, to to dneska pěkně začíná. Ale jak se do toho Eva pustila tak mě to začalo nějak vtahovat a prožíval jsem bytostně to co se dělo. Jak se moje nohy zapouští hluboko do země, vesmír mě natahuje a já neustále rostu, a celým tím spojením teče proud vyživující energie.  Moc se mi to líbilo.
Poté přišel na řadu pan učitel u tabule v mém podání. Probírali jsme na trojúhelníku 3-6-9 vnitřní dynamiku systému – body stresu a útěchy. Je opravdu zajímavé se podívat na naše konání z tohoto pohledu. Co si dovolíme když se nám dobře vede a daří a čeho jsme schopni když nás něco stresuje. Co se děje s naší energií v tom okamžiku. Celé jsme to doplnili příběhy ze života.
Abychom nezůstali u pouhé teorie a připomněli si energie a pocity výše uvedených typů přistoupili jsme k prožitku.  Prošli jsme od 9 přes 6 až ke 3.
Co vám lépe připomene vaše břicho než pěkný zvučný úder na buben. Rozestavili jsme lidičky po místnosti, já se chopil bubnu (vypůjčeného z krámku – díky Joudy) a pustil jsem se do toho. Nejprve pomalu a rovnoměrně a postupně jsem přidával. Na rychlosti, na síle, na tempu. A to se Vám děly věci. Otevřel se prostor prožitku a následné sdílení prožitých emocí bylo úžasné. Od pocitu ohrožení a přemíry, přes „to je normálka a spíše slabý“ až po já jsem si to krásně užil. Každý si sáhnul na to „svoje“. To byla výuka eneagramu v praxi, to by měl J.A.Komenský radost.  Následovaly sochy šestek a devítek (trojky nebyly k dispozici). Jaké je to obléci si kůži a emoce někoho jiného? Zkušenost k nezaplacení. Pak už se nedivíme a dokážeme uvidět lidi jinak.  No a abychom to nebrali tak seriózně a vážně dali jsme si na konec v kruhu pěkně od plic a od podlahy najevo jak se cítíme jako trojky. Taky moc hezké.
Co říct na závěr. Pro mě to byl velmi vydařený večer. Jak z pohledu osobního tak z pohledu vedoucího. Mám pocit, že jsme si tentokráte všichni naživo prožili „to svoje“ a návdavkem i kousek někoho jiného.
Moc rád bych slyšel i vaši zkušenost a tak vás tímto oficiálně zvu, piště a sdělujte svoje prožitky. Jsou pomocí nejen pro vás. Moc se na vás těším.

Laďa
  Předvánoční setkání klubu "Pražská dvojka"
V pondělí 20.12.2004 se uskutečnilo poslední setkání enneagramového klubu Pražská dvojka v roce 2004. Přišlo plno lidí a poprvé jsme si vyzkoušeli nově upravené prostory u Joudyho.  Přesunuli jsme se z podzemí na zemský povrch. Na poprvé byly podmínky trošku provizorní, ale to nám nevadilo.
Pro zklidnění a naladění na společnou energii jsme začali meditací. Díky předvánoční době jsme pro podmalování použili hudební motivy spojené s tímto obdobím.  Meditace byla neřízená a každý si prožil tu klidnou chvíli v předvánočním shonu po svém.
Celé setkání jsme pojali ve vánočním duchu. Období kdy k sobě mají lidé blíže, jsou otevřenější, více přijímající a také nabízející. Nabídli jsme účastníkům takovou vánoční třináctou komnatu sdílení a vzájemného prožitku. 
Ke vstupu do hry tradičně patří nabídka pro všechny zúčastněné. Nabídky byly vskutku rozličné a potěšily všechny naše smysly. Podělili jsme se navzájem o naše prožitky a zkušenosti spojené s vánoci a koncem roku. Protáhli jsme svá těla a mysl u provázků (viz přiložené fotografie), poslechli jsme si a poté s mírnou nejistotou i zapěli některé vánoční balady a písně, smlsli něco dobrého a celým večerem jsme propluli ve smíchu, pohodě a vzájemném spojení.  

Tak jsme zakončili první rok fungování klubu. Pro mě byl spojen s napětím, nervozitou, sebeklamy, ale i s radostí a naplněním.

Takže hurá do dalšího kola.

Laďa
  30.srpna -  Třetí setkání klubu Pražská dvojka
V pondělí 30.8.2004 se uskutečnilo třetí setkání enneagramového klubu Pražská dvojka a bylo nás 9. S koncem prázdnin jsme již najeli na standardní dvoutýdenní cyklus a dohodnutou strukturu fungování klubu.  Že nás bylo méně? Níže se dočtete, že to tak mělo být. 
Pro zklidnění a naladění na společnou energii jsme začali meditací. Tentokrát byla řízena Evou. Byla zaměřena na bdělost a pozorování kategorií typu – myšlenky, emoce atd. Tyto jsme nechávali odplout na loďkách a jen je ze břehu pozorovali. Někdy se dařilo pozorovat někdy jsme si krásně zaplachtili.
Meditace byla zacílena i na enneagramový typ, kterému jsme se na tomto klubu věnovali.  Správně, cestu po kruhu jsme začali na jeho vrcholu, u typu 9.  Tudíž počet lidí byl naprosto úžasný.
Prošli jsme základní strukturu typu, jak se tvoří a jak funguje. Zúčastněné devítky navíc proložili teoretický popis vlastními prožitky a zkušenostmi. I ostatní měli k tématu co říci ze svých zkušeností s lidmi tohoto typu. Měl jsem pocit, že se nám podařilo odkrýt a podívat se na základní vnitřní motivy a jejich možné projevy navenek.
Na typ 9 bylo zaměřeno i cvičení ve dvojicích. Otázkou bylo: Jak žiju sebezapomnění? Kolikrát za den jsme přítomni a plně při sobě, a kolikrát za den jedeme v zajetých kolejích?
A moje pocity? Konečně jsme měli nějakou strukturu a mohl jsem se něčeho držet. Ačkoliv příprava probíhala přesně v duchu automatického návyku mé mysli. Přesto mám pocit, že to nakonec dobře dopadlo. Též jsem se občas přichytil jak říkám věci možná trochu komplikovaně, v zájmu říct to co nejlíp. Napříště se mám od čeho odpíchnout.
Už se začínám těšit. Ale už je to jenom deset dní a tak nevím jestli to všechno stihnu. „I když klídek ono se to stihne, že jo“.
Loučím se s vámi otázkou, na níž budeme zaměřovat pozornost do příštího setkání: „Co je pro mě správný čin“

Láďa
  16.srpna -  Druhé setkání klubu Pražská dvojka  
V pondělí 16.8.2004 se uskutečnilo druhé setkání enneagramového klubu Pražská dvojka a bylo nás 15. Jelikož stále kralovalo léto a prázdniny, pojali jsme i toto setkání volně prázdninově v duchu sdílení osobních prožitků.
Tichá meditace nás přenesla z rušného pracovního dne do klidu a přítomnosti okamžiku. Po krátkém představení nově příchozích jsme se vrátili k tématu důvěry a kdo a jak si je žil v uplynulých dvou týdnech. Zkušenosti byly někdy věru zajímavé a hluboké. Zkuste si představit důvěřovat něčemu nebo někomu, aniž jste to či ho/ji někdy předtím viděli. Dokážete si to představit? Dokážete, to je dobře. A co si to prožít? Jaké to je?
Ve volném proudu zážitků se lidé podělili i o své zkušenosti ze seminářů s Prasadamem a Samuelem s Ruth.  Podívat se na a prožít si své strachy a stíny, je prvním krokem k jejich přijetí.
Cvičení ve dvojicích jsme věnovali otázce: Kdo jsem? Je zajímavé co všechno člověk vysloví pokud se nebrání a nechá slova volně plynout z hloubky okamžiku. Kolik toho prožíváme a zároveň často míjíme v každém momentu.
A jak jsem prožíval klub já? Přes prázdninovou atmosféru a tudíž zdánlivou lehkost a volnost byl pro mě  náročný. Mé představy o očekávání účastníků a potřeba jejich naplnění mě hnala až k pocitu co tady vlastně dělám? Co jim můžu nabídnout? Je to pro mě neustálá konfrontace, kdy se nemůžu nikam a za nic schovat.
A tak vzhůru do pole s praporem hrdě vztyčeným a hrudí obnaženou. Že může přijít zranění? Může, avšak zároveň nám přináší dar. Dar cítit, vnímat, být přítomen a  příležitost udělat krok na cestě k sobě.
Loučím se s vámi otázkou, na níž budeme zaměřovat pozornost do příštího setkání: „Kdo jsem já“

Láďa
  19.července -  První setkání klubu Pražská dvojka
V pondělí 19.7.2004 se uskutečnilo první setkání enneagramového klubu Pražská dvojka. K naší radosti (tedy mé a Evy) přišlo celých 14 lidiček. Přišli lidé nám známí více či méně i úplně neznámí.
Začali jsme dvacetiminutovou meditací zaměřenou na zklidnění mysli po horkém pracovním dni. Doprovázeli nás k tomu libé tony  Satsangu. Po navrácení pozornosti do místnosti  to skutečně začalo.  Představení všech doprovázela i vyslovená očekávání všech účastněných.  Rozpoutala se poměrně živá diskuse na různá témata – jaké semináře navštívit, kolik by jich tak člověk měl stihnout, co je nejlepší, dále sdílení osobních zkušeností s jednotlivých seminářů či s prací s jejich vedoucími. Někteří se podělili o aktuální osobní prožitky, trápení i radosti. Touto cestou jsme se dostali až k tématu jež bylo osou druhé poloviny setkání – Důvěra. Obecně hojně používané a známé slovo, ale když se člověk začne pídit hlouběji začnou se objevovat různá do té doby opomíjená spojení a významy. Zeptali jste se někdy sami sebe kdy získáváte důvěru, kdy o ni přicházíte, co vám ji bere? Máte důvěru v sebe, v tebe, v ostatní? Pozorujme si ty okamžiky a hledejme souvislosti. Cvičení ve dvojicích na téma důvěry bylo tak intenzivní, že jsme přetáhli časový limit klubu. Nicméně na závěr sdílené nové poznatky byly obohacující nejen pro objevitele, ale i pro nás ostatní.
Mé osobní pocity se v průběhu klubu výrazně posunovaly. Nejprve klid při meditaci, poté nervozita při začátku (co vlastně budeme dělat?), následoval pocit, že se diskuse ubírá příliš jiným směrem než chci a měl bych to změnit, dominance některých jednotlivců zatímco ostatní mlčí (ale jak to laskavě a citlivě obrátit), až zpětně do pocitu klidu, radosti a uvolnění (máme to za sebou, uff).
A vlak už se dal do pohybu. Témat a práce je hodně, lenost a smysl pro improvizaci mi nejsou ideálním pomocníkem, ale těším se na postupné připojování dalších a dalších vagónů.
Loučím se s vámi otázkou, na níž budeme zaměřovat pozornost do příštího setkání: „Co ti bere důvěru?“

Laďa

 

 Ahoj lidi,
  klasik praví „vše plyne“,  nu a v souladu s tímto výrokem jsme se dostali do bodu zrození klubu „Pražská dvojka“. V univerzálním plynutí má vše své místo a čas. A tak se objevili lidé ochotní se dělit o své znalosti, zkušenosti, prožitky a nabídnout je vám všem. Stejně tak se objevil prostor, který se svou energií přímo nabízí pro okamžiky sdílení, objevování, uvědomování a vnímání. Pak jste tu vy, vy všichni, kteří se zajímáte o to co a proč se vám děje, kde se ve vás berou emoce, co je způsobuje, k čemu vám slouží. Vy, kteří máte pocit, že je tu něco víc než jenom práce, zábava a spánek. Vy, kteří jste něco prožili a možná nevíte co to bylo, ale chcete se podělit s ostatními. Vy, kteří máte pocit, že nesete své břemeno sami v tomto světě a není tu nikdo kdo by vám rozuměl.
  Vám všem nabízíme pravidelná setkávání zaměřená na poznávání našich vlastních vnitřních motivů,  seznamování se s tím kdo bydlí tam uvnitř, objevování nových pohledů na náš život a věci, které se nám dějí. Budeme k tomu využívat především Enneagram, což je systém, který nám pomáhá odkrýt vnitřní motivy našeho jednání, dále budeme pracovat s emoční inteligencí, budeme meditovat, poslouchat hudbu, cvičit movements a jiná cvičení,  budeme mluvit a naslouchat, budeme si hrát i malovat,  budeme plakat a budeme se smát, zkrátka budeme prožívat sami sebe v přítomném okamžiku.
  Máte zájem? Pak vás rádi přivítáme každé druhé pondělí v měsíci (tedy jednou za 14 dnů) od 19.00 v sálku knihkupectví u Džoudyho, které najdete u výstupu z metra na stanici I.P.Pavlova u zastávky tramvají směrem do centra.

Těší se na vás Laďa a Eva